The post Hello world! appeared first on mySKILL.

Woodrow Wilson, americký prezident a spisovatel

Kolikrát jsme se v životě rozhodli, že něco dokážeme, do něčeho se pustíme, něco se naučíme, změníme, někam to dotáhneme……… Taky už jste se v minulosti k něčemu takovému rozhodli? A stalo se vám, že jste se z nějakého konkrétního důvodu do cíle nedostali? A nebo jste „raději“ vůbec nezačali? Dnes se podíváme na to, proč se tak stává. Proč jsou lidé na začátku zapálení, pevně rozhodnutí, ale po čase poleví nebo se svého snu úplně vzdají? Proč si to v některých případech rozmyslí hned na začátku a neudělají ani první krok?

Vezměte si tužku a papír a zkuste si během chvilky napsat, co podle vás způsobuje, že lidé selhávají, proč nedosáhnout svého vysněného cíle, proč to vzdávají a proč někdy vůbec nezačnou ……….

Možná vás napadlo, že:

• mají slabou vůli,
• jsou líní,
• nezodpovědní,
• mají osobní problémy,
• nevěří si,
• nejsou vytrvalí,
• mají strach ze selhání, z neúspěchu,
• jsou příliš mladí nebo naopak staří,
• nemají na to atp.

Určitě jste přišli na celou řadu dalších důvodů. Když se ovšem na tyto důvody podíváte, zjistíte, že všechny jsou zástupnými důvody, proč něco nedotáhnout do konce. Těmto zástupným důvodům říkáme výmluvy. Výmluva není nic jiného, než omluva ospravedlňující naše chování před námi samými, abychom se necítil provinile. Je přece mnohem jednodušší svést neúspěch na něco či někoho jiného. Cítíme se pak lépe a tolik to „nebolí“. Jenomže, pořád jsme svého vytouženého cíle nedosáhli! Sice máme výmluvu, proč to nejde, ale v hloubi duše si přejeme cíle dosáhnout a je nám to líto, že jsme svoje snažení nedotáhli do konce a nebo vůbec nezačali.

Jaké jsou tedy důvody selhávání?

Nejčastější důvody selhávání jsou čtyři, z nichž tři mají lidé ve své moci ovlivnit a zvládnout. Nazvěme si je pracovně CO – JAK – PROČ.

Důvod č. 1: CO

Důvodem „CO“ rozumíme představu, jak má cíl či výsledek vypadat. Lidé často vědí, co chtějí, ale cíle nedosáhnout například proto, že jejich vysněný cíl nemá dostatečně konkrétní a uchopitelnou podobu. Na cestě k němu mohou zjistit, že výsledek bude vypadat jinak, než původně zamýšleli. Nebo se objeví další okolnosti a souvislosti, které na začátku nezvážili.

Abychom měli opravdovou představu, CO chceme, můžeme svůj vysněný cíl analyzovat např. podle „SMART“ kritérií, tj. cíl musí být:

• specifický, konkrétní,
• měřitelný, abychom poznali, zda jsme ho dosáhli
• akceptovatelný, vnitřně přijatelný, někdy se popisuje jako ambiciózní, aby nás motivoval a hnal kupředu
• reálný, splnitelný ve vnějším prostředím
• termínovaný, není-li termín, obvykle dochází k odkládání neboli prokrastinaci

Důvod č. 2: JAK

Když chtějí lidé něčeho dosáhnout, mohou se ocitnout v situaci, že nevědí, JAK cíle dosáhnout. V danou chvíli nemají např. dostatečné dovednosti či znalosti, jejichž získání by je stálo mnoho času a energie a někdy i finančních prostředků. S tím původně vůbec nepočítali, a tak si kladou otázku, zda má smysl se do toho vůbec pouštět nebo ve svém snažení pokračovat.

Důvod č. 3: PROČ

Nejčastějším důvodem selhávání na cestě k cíli bývá právě absence motivu a postoj k celé věci. Lidé si chtějí splnit svůj sen, něčeho dosáhnout, ale časem si uvědomí, že vlastně nevidí důvody, PROČ by měli pokračovat dál nebo vůbec začínat.

Důvody CO – JAK – PROČ máme ve své moci ovlivnit a záleží jen na nás. Dalším důvodem, který lidem brání v dosažení cíle jsou VNĚJŠÍ PODMÍNKY. Co jsou ale vnější podmínky? Vnější podmínky jsou okolnosti mimo nás, které nemůžeme sami ovlivnit. Je ale přesvědčení „na to nemám, to nedokážu“ vnější podmínka? Co třeba „nemám silnou vůli“ nebo „budu se tím zabývat, až bude ten správný čas“. Ne, to je naše vnitřní přesvědčení, čili VÝMLUVY.

Mají úspěšní lidé nějaké speciální dovednosti či znalosti?

Každý z nás má ve svém okolí lidi, kteří jsou úspěšní (mezi tyto lidi nepočítám ty, kteří dosáhli úspěchu podvody a nečestně) nebo je alespoň za úspěšné považujeme, ať už se jim daří v jakékoliv oblasti. Položte si otázku: Mají tito lidé nějaké speciální dovednosti či znalosti? U mnoha z nich zjistíte, že vlastně ne. Jak je ale možné, že jsou úspěšní? Šli za svým cílem, nevymlouvali se, nepochybovali, překonávali strach, nebáli se selhání. Nelenili, zvedli se a vydali se na cestu. Po cestě občas „šlápli vedle“ a „nabili si nos“. Jenomže vstali, otřepali se a šli dál. Díky těmto přešlapům poznali, kudy se vydat a časem dosáhli svého cíle a cílů dosahují pravidelně.

A jak jste na tom vy? Jaké jsou důvody vašeho selhávání? Pokud je znáte a přiznáte si je, HURÁ! Jste na nejlepší cestě zrealizovat své sny a cíle. Můžete s nimi vědomě pracovat a ovlivnit, jak se váš život bude ubírat dálJ.

Hodně štěstí na cestě za vašimi sny a cíli!

The post Proč lidé selhávají na cestě k cíli? appeared first on mySKILL.

Tatínek si zřejmě myslel, že způsob, kterým ŘVE na své dítě a celý tým, jim pomůže získat jistotu a energii k vyššímu výkonu. Hádejte, co následovalo? Výkon jejich hráčů se snižoval a tatínek řval čím dál tím víc. Zřejmě se řídil heslem „Když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou“. Zápas „projeli“ na celé čáře. A velký podíl na tom měl zmíněný tatínek, ke kterému se postupně přidával další tatínek a i některé maminky.

Ničeho ale nedocílili. Snad jen velké prohry a také toho, že mě inspirovali k napsání tohoto článku. Vážení rodiče, děkuji vám :-).

O florbalu psát nechci, ale ráda se s vámi podívám na zoubek otázkám začínající slovem „proč“ směřovaným do minulosti. Otázkám, které mnohdy nic nepřinášejí a jen zanášejí prostředí nepříjemnou atmosférou.

Otázky typu „Proč jsi něco udělal nebo neudělal?“ moc nefungují. Všimli jste si? Otázky začínající slovem „proč“ směřované do minulosti jsou velmi ošidné otázky. Na svých seminářích je svým účastníkům doslova zakazuji používat.

PROČ?

Zamyslete se. Když se ptáte „Proč..“ směrem do minulosti, co se dozvídáte? Obvykle ne to, co byste chtěli slyšet. Dozvíte se řadu různých výmluv, ale pravdu nikoliv.

PROČ?

Z psychologického hlediska je otázka začínající „proč“ směřovaná do minulosti často vnímána jako VÝČITKA. A výčitky nemá nikdo rád. Ani vy. Když se totiž manželka svého manžela zeptá „Proč jsi nevynesl koš?“, nechce slyšet skutečnou příčinu, tu už přece zná (stalo se něco, co způsobilo jeho nevynesení a hlavně to něco není vůbec důležité). Ve skutečnosti chce v tu chvíli manželovi dát najevo, že je např. neschopný, líný atp. Chce nad ním v danou chvíli vyhrát, což mimochodem žádnému vztahu neprospívá.

Když vám kolega v práci nedodá včas slíbenou tabulku, podklady apod. a zeptáte se ho „Proč jsi mi to ještě neposlal? Vždyť jsi mi to slíbil!“, pravděpodobně se dozvíte, že ho někdo jiný zdržel, musel nutně něco jiného rychle udělat, měl problém s počítačem a další výmluvy. Pravou příčinu se nedozvíte. PROČ? Protože málokdo je opravdu ochoten do očí přiznat pravdu typu: „neudělal jsem to proto, že jsem zapomněl nebo nechtěl“.

Když se takto ptáme, o co nám ve skutečnosti jde?

Jde nám opravdu o to zjistit pravou příčinu nebo jen prostě vyjadřujeme nelibost, že to, co mělo být hotovo, hotovo není?

Když na seminářích otázky „proč“ směrem do minulosti probíráme, účastníci se často se mnou začnou přít, že přeci chtějí vědět pravý důvod. Když se zeptám, k čemu jim je dobré důvod znát, odpoví, že jen prostě chtějí, aby se lidé přiznali. K čemu je ale takové přiznání dobré? Ničemu nepomůže, nikdo nic nezíská, zkrátka je k ničemu. Naopak většinou zhoršuje vztahy mezi lidmi, ať už je to na pracovišti, doma nebo kdekoliv jinde.

A jak se tedy ptát, když „nesmím“ použít PROČ?

V případě, že OPRAVDU chcete zjistit pravou příčinu, popište situaci, která je teď a tady a zeptejte se, co se stalo.

Např. vaše dítě přinese špatnou známku ze školy z písemné práce, na kterou víte, že se učilo. Řekněte něco ve smyslu: „Dostal jsi čtyřku, včera ses učil dvě hodiny. Co se stalo?“ Je zde daleko větší pravděpodobnost, že se dozvíte pravý důvod, se kterým už pak můžete do budoucna něco udělat. Navíc ukážete dítěti respekt a berete ho jako partnera. Bude k vám otevřené a nastolíte větší důvěru.

Pokud chcete vyjádřit nespokojenost s něčím, co mělo být hotovo a není, neptejte se na nic. Popište, jak na vás daná situace působí a řekněte, jak chcete, aby situace vypadala v budoucnu. O minulosti ani slovo.

Např. „Pavle, dnes ve tři hodiny jsem od tebe měla dostat vypracovanou tabulku. Mrzí mne, že jí ještě od tebe v mailu nemám. Nutně jí potřebuji pro další práci a teď mě to brzdí. Prosím, dodej mi jí pokud možno ihned.“ Všimněte si, že Pavla z ničeho neobviňuji a nenutím ho k vymlouvání a omlouvání. Vyjadřuji sice svou nespokojenost, ale zároveň vyjadřuji potřebu tabulky do budoucna. Pavla tím neponižuji, neviním a nesnižuji tak jeho hodnotu. Naopak zachovávám respekt k jeho osobě a udržuji si svůj.

A proč se pořád ptáme „proč“, když to vlastně nefunguje?

Je to proto, že jsme takové otázky dostávali od rodičů, ti je dostávali od svých rodičů a jsou předávané z generace na generaci. A protože jsme s otázkami vyrostli, přijdou nám normální a běžné a vůbec nás ani nenapadne, že jsou nefunkční. Jsou nefunkční a přesto je klademe pořád dokola. Někdy i za cenu toho, že se pak s druhým pohádáme, když nám neřekne to, co už přece dávno víme.

Ptejte se jen na to, co skutečně chcete vědět a zachovávejte respekt k druhým i sami k sobě. Nikdo nechce být ponižován. Ani druzí ani vy.

P.S. Ten turnaj jsme vyhráli… 🙂

The post „Proč jsi to udělal?“ Co myslíte, že vám odpoví… appeared first on mySKILL.

Možná už jste ve svém životě zažili situace, které se nevyvíjely podle vašich představ, protože jste o ně  tolik usilovali a tak tlačili na pilu, že jste jejich vývoj naopak zbrzdili. Energie, kterou jste ze sebe dávali, byla přespříliš.

Před časem jsem četla knihu mého oblíbeného autora Robina S. Sharmy Umění vést. Vysvětluje v ní principy, které jsou určeny vedoucím pracovníkům při práci s lidmi. Jenomže, když se povznesete, zjistíte, že popsané principy můžete využívat ve svém životě. Kromě spousty věcí mne zaujala jedna část týkající se právě „tlačení na pilu“. Dovolte mi s vámi sdílet malý úryvek, který vám mnohé osvětlí:

Kdysi jeden mladý student procestoval spoustu mil, aby našel slovutného duchovního mistra. Když se konečně s oním mužem setkal tváří v tvář, pověděl mu, že jeho hlavním cílem je stát se nemoudřejším mužem v zemi. Proto potřeboval nejlepšího učitele. Mistr, když viděl chlapcovo zaujetí, souhlasil, že se s ním podělí o své poznání, a vzal ho pod svá ochranná křídla.

„Jak dlouho potrvá, než dojdu osvícení?“ ptal se mladík nedočkavě.

„Nejméně pět let,“ odpověděl mistr.

„To je moc dlouho,“ řekl mladík. „Nemohu čekat pět let! Co kdybych studoval dvakrát tak usilovněji než ostatní studenti?“

„Deset let,“ zněla odpověď.

„Deset let?! No, a co kdybych studoval dnem i nocí, s veškerým možným soustředěním a zaujetím? Co pak, jak dlouho by mi pak trvalo stát se moudrým člověkem, kterým jsem vždycky chtěl být?“

„Patnáct let,“ opáčil mistr.

Mladík byl čím dál zdeptanější. „Nechápu, jak to, že pokaždé, když řeknu, že budu pracovat na dosažení svého cíle usilovněji, řeknete mi, že to bude trvat déle?“

„Odpověď je prostá,“ řekl učitel. „Pokud se jedno oko soustředí na odměnu, na zisk, zbývá pouze jedno oko k zaměření cíle.“

A právě poslední věta „Pokud se jedno oko soustředí na odměnu, na zisk, zbývá pouze jedno oko k zaměření cíle.“ vysvětluje úplně všechno. Energii, kterou vynakládáme de facto tříštíme do vícero směrů a pak se divíme, že se situace nevyvíjejí podle našich představ. Blokujeme si tak tzv. flow neboli proudění. A tak nechávejme situacím a věcem volný průběh. Nakonec se budeme divit, jaké se budou dít věci.

The post Netlačte na pilu, pořežete se appeared first on mySKILL.

Jak zařídit, abychom se cítili spokojeněji a lépe?

Když už víme, že lidská mysl hodnotí náš celý život podle aktuální nálady, můžeme udělat okamžitou změnu. Jak okamžitě změnit náladu a stav mysli? Např. si můžeme cíleně vzpomenout na něco hezkého, co se nám povedlo, co máme rádi, na co jsme pyšní, čeho si vážíme atp. Zanedlouho pocítíme příjemné změny. Zkuste a uvidíte!

Richard Wiseman ve své knize 59 vteřin popisuje, že stačí necelá minuta denně a budeme se cítit celkově šťastnější. Jak je to možné? Právě pravidelné připomínání pozitivních momentů subjektivně zvyšuje pocit štěstí. Navíc si zlepšujeme paměť díky aktivnímu připomínání daných událostí. Znamená to, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou….. To za to stojí!

Jak to ale udělat? Princip je jednoduchý. Každý večer si cíleně vzpomeneme na cokoliv pozitivního, co se uplynulý den událo. Stačí obyčejná maličkost, jako např. jsme se srdečně s někým zasmáli, či jsme pustili starší paní v autobuse sednout a nebo jsme měli radost, že svítilo sluníčko. Může to být i něco sofistikovanějšího, např. úspěšně zvládnutá prezentace, nebo uzavřený obchod. Zkrátka by to mělo být něco, z čeho máme upřímnou radost a události či skutek nás „pohladil“ po duši. Každý den se vždy něco takového stane! I v těch nejchmurnějších dnech se stane něco, co nás potěší. Důležité je si na to vzpomenout!

Věnujeme-li připomenutí pozitivního okamžiku každý den necelou minutu, zjistíte, že návratnost této nepatrné časové investice je obrovská. Kdo by se nechtěl cítit šťastnější s minimální námahou? A navíc, když si z pravidelného připomínání pozitivních momentů vytvoříme návyk (stačí na to tři týdny), nemusíme k dané činnost vynakládat pražádnou energii. Náš mozek nám připomene pěkný okamžik úplně sám 🙂 .

Malý upgrade, který poskytne okamžitou pomoc

Šťastných chvilek není nikdy dost, a proto si zaslouží, abychom si je déle pamatovali. Když je ještě každý den zaznamenáme do notýsku, zůstanou nám uchovány pro případ, kdy si budeme potřebovat zvednout okamžitě náladu. Pořiďte si notýsek, ideálně malý denní diář, abyste zároveň měli kontrolu nad tím, že každý den poctivě píšete. Po čase nasbíráte tolik pozitivních momentů z vašeho života, že se sami budete divit! Když se stane, že se budete cítit mizerně, dejte si dávku pozitivizmu. Listujte se svých zápiscích a po čase se začnete usmívat ba dokonce smát. Samotný usměv či smích vám změní náladu a vše, co vypadalo černě, už bude mít světlejší barvy.

Pořídila jsem si takový notýsek, když jsem se s těmito informacemi setkala. Proč to nezkusit? Mám ráda efektivní způsoby – malá investice, velké výsledky. A toto vypadalo slibně. A protože štěstí není nikdy dost, začala jsem poctivě psát. Při zpětném pohledu na své zápisky je mi opravdu veselo. Např. 31. října jsem si poznamenala:

Jásala jsem, když jsem si zkoušela, jak se pohybují postižení na vozíku a vozík se naučila ovládat – na výstavě Naše cesta.

Policista nám odpustil pokutu za parkování a laškoval u toho s námi.

Smáli jsme se s manželem, když mi musel na příkaz policie koupit kytku, když nám policista odpustil pokutu za špatné parkování. A protože mi jí od našeho výročí svatby „dlužil“, měla jsem radost o to větší 🙂 .

Zapisuji si cokoliv, co mi v uplynulém dni udělá radost. Od svítícího sluníčka, přes úspěch mých synů ve škole, úsměvu mého muže až po hotové úkoly do práce. A je to skvělé, vřele doporučuji. Antidepresiva ZDARMA a stále při ruce!!!!!!!

Kde se vzalo toto doporučení?

Americký psycholog Martin Seligman byl požádán americkým generálem Johnem Caseyem, aby snížil počet posttraumatických stresových poruch, depresí a následných sebevražd vojáků americké armády. Seligman po zkoumání tamního vysoce stresujícího prostředí vojákům doporučil si vést deníček pozitivních momentů. Měli za úkol si každý večer zapisovat cokoliv, co se jim přihodilo a bylo spojeno s pozitivní emocí. Cokoliv, i zdánlivé banality a maličkosti. Po čase sebevražd ubylo a celkový psychický stav vojáků se zlepšil. Nakonec z tohoto pokusu vznikl rozsáhlý výzkum.

Pozitivní „deníček“ můžete pod názvem Flow lístek v jiné formě najít v knize Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Kromě klasických papírových verzí typu denní diář (koupila jsem si malý, velikosti A7, aby se mi vešel do kabelky), najdete řadu aplikací na internetu, např. www.flow-list.cz, který Vám může i připomenou, když byste náhodou zapomněli zaznamenat pozitivní událost.

Ať už využijete digitální či analogovou formu „pozitivního deníčku“, věřím, že Vás zapisování nakonec začne bavit, protože přináší do života radost.

A protože tento článek mám hotový a jsem za to moc ráda, hned si to jdu do deníčku napsat 🙂 .

Inspirace na výše uvedené téma:

Wiseman, Richard: 59 vteřin. Nakladatelství ANAG, 2011

Ludwig, Petr: Konec prokrastinace. Jan Melvin Publishing, 2013

The post Investujte minutu denně a budete se cítit šťastnější a spokojenější appeared first on mySKILL.

Emett, Rita: Cokoli můžete odložit na zítra, zásadně nedělejte dnes

Ludwig, Petr: Konec prokrastinace

Pacovský, Petr: Time management

Virtue, Doreen: Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas

The post Time management, prokrastinace appeared first on mySKILL.

Gallo, Carmin: Tajemství prezentací Steva Jobse

Medlíková, Olga: Přesvědčivá prezentace

Jak se „poprat“ s designem promítaných snímků? Nechte se inspirovat zde:

Duartová, Nancy: Slajdologie

Reynolds, Garr: Prezentace a zen

To nejdůležitějí a nejzajímavější jsem pro vás seskupila do eBooku, který je navíc ZDARMA:

Šimková, Petra: Prezentační tahák aneb 2 pravidla, jak profesionálně prezentovat

The post Prezentace, prezentační dovednosti appeared first on mySKILL.

Bahbouh, Radvan: Pohádka o ztracené krajině

Buzan, Tony: Jděte na to chytře

Buzan, Tony: Síla duchovní inteligence

Buzan, Tony: Síla kreativní inteligence

Buzan, Tony: Rychlé čtení

Callier, Pepper de: Moudrost a zdravý rozum

Callier, Pepper de: Moudrost a zdravý rozum II.

Dainow, Sheila: Co mám říct?

Duhigg, Charles: Síla zvyku

Dyer, Wayne W.: Konec výmluvám

Fordová, Debbie: Temná stránka hledačů světla

Goldsmith, M., Reiter, M.: Jak se dostat do vyššího levelu

Patterson, G., McMillan, S.: Jak mluvit, když o něco jde

Roam, Dan: Bla bla bla

Rossenberg, Marshall: Nenásilná komunikace

Rust, Serena: Když žirafa tančí s vlkem

Virtue, Doreen: Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas

The post Osobní rozvoj appeared first on mySKILL.

Birkenbihlová, V.F.: Nebojte se myslet hlavou

Birkenbihlová, V.F.: Piliny v hlavě

Birkenbihlová, V.F.: Učíme se snadno cizí jazyky

Buzan, Tony: Myšlenkové mapy

Buzan, Tony: Myšlenkové mapy pro děti

Buzan, Tony: Myšlenkové mapy v businessu

Buzan, Tony: Rychlé čtení

Buzan, Tony: Trénink paměti

Vokáč Čmolík, Jiří: Trhák aneb 21 kapitol o vašem mozku

The post Mozek, paměť, myšlenkové mapování appeared first on mySKILL.

Blanchard, K., Johnson, S.: Minutový manažer

Fried, Jason: Restart

Chapman, G., White, P.E.: Pět jazyků ocenění v pracovních vztazích

Pink, Daniel H.: Pohon

The post Manažerské dovednosti appeared first on mySKILL.