Jak se vyvíjí náš osobnostní typ

Prastará otázka, nad kterou většina lidí někdy ve svém životě přemítá, je: "Proč jsme takoví, jací jsme?" Bohužel na tuto otázku vám spolehlivě neodpovíme. Nedávné studie provedené ohledně temperamentu však naznačují, že se každý z nás s určitým temperamentem už narodí. Nyní je snaha tyto studie potvrdit.

W. Harold Grant hodně pracoval s Jungovou teorií a došel k závěru, že Jung věřil, že osobnostní typ prochází vývojovým procesem, který je během života jednotlivce patrný. Rané etapy v našem životě pomohou určit pořadí dominancí pro naše čtyři funkce (smyslové vnímání, intuice, myšlení, cítění) a vývoj naší dominantní a pomocné funkce. Pozdější životní etapy nám pomohou rozvinout naši terciální a nejméně oblíbenou funkci. Podívejte se na fáze vývoje podle Granta - jako příklad osobnostní typ INFJ:

 

Věk 0 - 6 let

V tomto raném věku používáme všechny čtyři funkce odlišným stylem. Zkoušíme odlišné funkce co do vlastností, určujeme, která nám bude nejlépe vyhovovat. Malý INFJ se ještě nejeví jako konkrétní osobnostní typ, ačkoliv jeho rodiče mohou zpozorovat trendy v chování, které jsou charakteristické pro jeden nebo více typů. 

 

Věk 6 - 12 let

V průběhu této fáze se naše dominantní funkce začne rozvíjet a prosazovat se. Náš mladý INFJ se začne jevit jako snílek obrácený dovnitř - začíná preferovat využívání své Intuice k získávání informací a dělá to osamoceně (introvert). Dominantní funkce Introvertní intuice se začíná ukazovat jako běžný rys jeho osobnosti. 

Věk 12 - 20 let

Pomocná funkce se prosazuje jako silná podpora dominantní funkce. Jelikož všechny současné studie ukazují na důležitost dobře vyvinutého týmu dominantní a pomocné funkce, je toto údobí důležité pro "sebeidentifikaci". Výzkumy naznačují, že lidé bez silné pomocné funkce, která by doplňovala jejich dominantní funkci, mívají podstatné problémy.
U našeho příkladu INFJ vidíme  v tomto období vycházet do popředí pomocnou funkci cítění  jako podporu dominantní funkce iNtuice. Protože dominantní funkce INFJ je shromažďování informací, pomocná funkce musí být tou, která vytváří rozhodnutí. Bez procesu vytváření rozhodnutí bychom jen tápali a nikdy nic neudělali. Jakmile se pomocný proces cítění dostává do popředí, INFJ začíná rozvíjet svou schopnost vytvářet rozhodnutí založenou na svém osobním systému hodnot. Tento pomocný proces vytváření rozhodnutí bude extravertní, protože dominantní funkce je introvertní. Protože funkce vytváření rozhodnutí je extravertní, náš subjekt se nyní jeví jako "usuzovatel" spíše než jako "smyslově vnímající". Náš osobnostní typ INFJ je nyní už celkem pevně zakotven na svém místě a my známe pořadí dominancí u čtyř funkcí.

Věk 20 - 35 let

Začínáme využívat naši terciální funkci častěji a úspěšněji. Náš INFJ začne využívat funkci introvertní myšlení. Pokračuje ve vytváření úsudků pomocí pomocné funkce extravertní cítění, ale také začíná dělat úsudky založené na logice a rozumu, které dělá prostřednictvím své vlastní mysli spíše než prodiskutováním s ostatními. 

Věk 35 - 50 let

Klademe důraz na naši čtvrtou, nejméně oblíbenou funkci. Cítíme potřebu ji rozvinout a užívat efektivněji. Náš INFJ začne využívat svou funkci extravertní smyslové vnímání. Stává se více si vědomý svého okolí a začíná sbírat informace od ostatních přesnějším a praktičtějším způsobem. Při sbírání informací stále spoléhá na svou dominantní funkci introvertní intuici, ale je více schopný použít i funkci extravertní smyslové vnímání, než byl dříve. Někteří vědci potvrzují, že příchod naší čtvrté, nejméně oblíbené funkce v tomto období života může být příčinou toho, co nazýváme "krize středního věku".

Věk 50 let a více

Od 50ti až do smrti, máme po ruce všechny naše funkce. Využíváme je ale více ukázněně a odlišněji, než když jsme byli velmi mladí. Náš základní osobnostní typ se dále prosazuje, ale jsme schopni využívat všechny čtyři funkce, když potřebujeme. 

Osobní růst

Možná nejdůležitější skutečnost, kterou může v souvislosti s osobním růstem člověk poznat, je, že neexistuje jasná definice cesty k osobnímu úspěchu. Každý máme jiné cíle a priority, které znamenají, že se musíme věnovat různým aktivitám a ideám, abychom se sebou byli spokojeni. Máme také své silné a slabé stránky, které jsou součástí našeho zděděného osobnostního typu. Jak se tedy, jako jednotlivci, můžeme cítit v našich životech úspěšní?

Poznej, co je pro tebe důležité

Každý osobnostní typ má jiný názor na to, co znamená být úspěšný. "Poznat sám sebe" je běžný cíl, který pomůže každému dosáhnout osobního úspěchu. Kupodivu mnoho lidí je nakloněno cizím názorům na to, co znamená být úspěšný a nevěnují pozornost tomu, co je pro ně samotné skutečně důležité. To je úplně normální. Všichni máme ve svém životě důležité modely rolí a autorit, které mohou mít základní hodnoty značně odlišné od našich vlastních. Pokud k tomu dojde, je důležité poznat, že rozpor mezi tím, co nám bylo řečeno, že je důležité a tím, co si osobně myslíme, že by mělo být důležité, je způsoben různými pohledy na věc. Věnujeme-li náš čas a úsilí pokusům porozumět názoru někoho jiného na úspěch a při tom ignorujeme nebo podceňujeme jakékoliv své vlastní nesouhlasné myšlenky, zjistíme, že jsme vyčerpaní a nespokojení. Hlavní krok kupředu při dosahování osobního úspěchu je uvědomit si, co je pro nás opravdu důležité.

Poznej své slabé stránky, ale neschovávej se za ně

Vylepšování naší znalosti sebe sama a uskutečňování našich opravdových cílů může být velmi osvobozující, avšak neměli bychom se při tom vzdát pravidel společnosti, ve které žijeme. Musíme si uvědomit, že systémy hodnot jiných lidí nejsou o nic míň důležitější, než naše vlastní. A musíme si rovněž uvědomit a uznat, že žijeme ve společnosti, ve které jsou určité osobnostní typy a jejich chování vhodnější pro plnění určitých úkolů, než náš vlastní. Toto je další klíč, který otevírá dveře k osobnímu růstu.

Například existují situace, ve kterých je vhodnější a efektivnější ukázat soucit a zájem (Feeling - cítění), spíše než neosobní logiku (Thinking - myšlení). Také existují situace, které vyžadují použití neosobní logiky k přijetí rozhodnutí, ve kterých subjektivnější hledisko funkce cítění (Feeling) je nevhodné a neefektivní. Osoby s preferencí pro cítění (F) budou mít přirozenou výhodu nad mysliteli (T) v situacích, které vyžadují soucit a vědomí pocitů druhého člověka. Naproti tomu, osoby s preferencí pro myšlení (T) budou mít přirozenou výhodu nad citlivými (F) v situacích, které vyžadují schopnost udělat rozhodnutí založené na neosobních faktech.

Jak se učíme o našem osobnostním typu a typech druhých, sílí naše porozumění, proč lidé reagují v různých situacích různě. V kontextu s psychologickým typem můžeme lépe přijmout a porozumět chování lidí, které je jiné než to naše. Tato porozumění jsou pro nás jako individuality extrémně užitečná a významná. Avšak, jestliže jsme zaměření na osobní růst, musíme si dávat pozor, abychom nepoužívali osobnostní typ jako omluvu pro naše nepřiměřené chování. Je významné a užitečné uvědomit si, že nepřiměřené chování druhých osob může být dáno jejich osobnostním typem, my však nemůžeme použít stejné zdůvodnění pro sebe. Můžeme zjistit, že náš osobnostní typ má slabé stránky. Toto poznání však musíme využít k jejich ovládnutí a ne k omluvě špatného chování. Nemůžeme odpovídat za chování druhých lidí, ale můžeme kontrolovat naše vlastní.

Když zpozorujeme, že někdo není schopen dělat neosobní rozhodnutí (neobsahující lidské hledisko), měli bychom si říci: "To je člověk s preferencí cítění (F). Takové osoby nevyužívají plně své myšlení (T) a to je důvod, proč se chovají tímto způsobem. Preferujeme-li cítění (F) a dostaneme-li se do situace, která od nás vyžaduje neosobní přístup, neměli bychom si říci: "Mám preferenci cítění (F), a nemůže být ode mne očekáváno, že udělám rozhodnutí založené čistě na neosobních faktech a logice." Tento způsob odůvodnění chování je určitě jednoduchou cestou ven z nepříjemné situace, ale tím dosáhneme pouze toho, že naše slabé stránky jsou stále horšími a horšími.

Snaž se o rovnováhu

Většina slabých stránek, spojovaných s určitým osobnostním typem, je výsledkem působení dominantní funkce daného osobnostního typu. Dominantní funkce má na naši osobnost tak silný vliv, že ostatní funkce se stávají ve vztahu k ní podřízenými.

Že dominantní funkce ovládá osobnost, je přirozené. To však způsobuje problém pro doplňkové funkce, které se nemohou samy plně rozvíjet, protože jsou příliš zaneprázdněny "sloužením svému pánu". V takových případech se osobnost může stát zcela nevyváženou.

Situace, ve které dominantní funkce zcela ovládá ostatní osobnostní funkce je analogická království, které je ovládáno nadutým panovníkem, vyžadujícím absolutní poddanost. Představme si, že takový panovník ve svém hradu zasedne k večeři. Vyšle všechny své služebníky, aby mu přinesli večeři a vyžaduje, aby mu plně sloužili (aniž by bral ohled na jejich vlastní potřeby), dokud se zcela nenasytí. Jeho ministr zahraničí, který je očekáván v důležité záležitosti v sousedním království, čepuje pivo. Ministr vnitřních záležitostí, namísto toho, aby řešil problémy upadající ekonomiky, krájí pečeného krocana. Jeho služebníci pro sebe sem tam uchvátí jídlo, ale nikdy nedostanou, co opravdu potřebují nebo chtějí. Následně jsou nespokojení, podvyživení a zaostalí.

Záležitosti, o které by měli služebníci pečovat, zůstávají nedodělané, protože oni nikdy nedokončí svůj primární úkol - okamžitou obsluhu krále. Královy momentální potřeby jsou uspokojeny, a tak je relativně úspěšný, ale je to neefektivní král. Myslí si, že všechno a všichni existují prostě jen pro to, aby mu sloužili. Myslí pouze na své každodenní potřeby a celé království tím trpí.

Stejně tak osobnost, která se rozvine pod nadvládou dominantní funkce, povede k nevyvážené osobě. Ve většině případů jsou slabé stránky nevyváženého typu pro ostatní lidi tak výrazně zřejmé, že zastiňují přirozené silné stránky jedince. Tak drastická nevyváženost není normální a může být důsledkem extrémního a  nepřetržitého stresu. Většina z nás se někdy ocitne v situacích, kdy extrémní stres vyšine naši osobnost z rovnováhy. Jsou však lidé, kteří toto zažívají neustále, mají psychické problémy, které stěží mohou sami vyřešit a měli by proto vyhledat externí pomoc.

Mnohem častěji se setkáváme s lidmi, kteří projevují své silné i slabé stránky. Je přirozené a zdravé, že každý osobnostní typ podporuje svoji dominantní funkci. Nechceme změnit ničí přirozené já nebo dosáhnout dokonalé rovnováhy mezi funkcemi osobnosti. Království nemůže existovat bez krále a stejně tak osobnost potřebuje dominantní funkci. Avšak království s dobře rozvinutým a efektivním králem (dominantní funkce), který má dobře vytrénované a vzdělané rádce (pomocné funkce) bude úspěšnější a šťastnější, než království ovládané despotickým králem, kterému navíc pomáhají nezkušení a zaostalí rádci. 

Psychická rovnováha a osobní úspěch jsou relativní pojmy. Mají pro každý z šestnácti osobnostních typů jiný význam. Jedno však platí pro všechny typy: rovnováha je klíčem k úspěchu.

Otevírej dveře k svému osobnímu růstu

Jak dalece si uvědomujeme, co je pro nás skutečně důležité? Jak rozpoznáváme své slabé stránky a učíme se neschovávat se za nimi? Jak usilujeme o psychickou rovnováhu? Jak otevíráme kouzelné dveře, které nám ukážou cestu k osobnímu růstu a úspěchu?

Neexistuje žádný rychlokurz, který by z vás udělal úspěšnou osobu. Typologie osobnosti nám může být velkou pomocí v hledání osobní dokonalosti, ale nepřináší okamžité řešení. Znalost jednotlivých typů vám pomůže rozšířit vědomosti o lidské přirozenosti. Zlepšená schopnost  porozumět sám sobě a ostatním, vám pomůže objevit, sledovat nebo rozvíjet vaši životní dráhu. Vědomé přijetí skutečnosti, že jedna funkce osobnosti může být v určité situaci efektivnější než jiná funkce, vám pomůže porozumět důležitosti osobního růstu pro váš život.

Carl Jung identifikoval v procesu osobnostního růstu etapu individualizace (individuation), jež je podstatná uvědoměním si vnějších projevů našeho pravého " já", a etapu zosobnění (persona), která je charakterizována uvědoměním si podstaty našeho pravého "já". Naše snaha pomáhat lidem rozvíjet se, je hlavně snahou pomoci jim uvědomit si, že jejich osobní vyhlídky a sebevědomé záměry jsou jen malou a povrchní částí toho, kdo ve skutečnosti jsou, a že čím více se snaží rozvinout a bránit povrchní " já", tím více se vzdalují od svého pravého " já".

Toto uvědomení pomáhá naší psýše (psyché) v mnoha konkrétních směrech. Pozitivně podporuje psýchu, která je otevřena k procesu individualizace. Za účelem zpřístupňování uvědomění pravého "já" široké veřejnosti, jsou naše popisy většinou zbaveny komplexní teoretické diskuze. 

Získejte ZDARMA e-book,

pomocí kterého budete umět vytvářet jednoduché prezentace, podáte profesionální výkon a zdokonalíte svá vystoupení.

Klikněte zde a e-book bude váš