
Na školení prezentačních dovedností jsme si nedávno rozepsali, jak vzniká prezentace. Když jsme jednotlivé kroky poskládali za sebe, přišla moje oblíbená „nepříjemná“ zpráva. Slidy přijdou na řadu až nakonec. Nejdřív potřebujete vědět, kdo vás bude poslouchat, co si má z prezentace odnést, kolik máte na prezentaci času a řadu dalších věcí.
Zkuste celý úkol předat AI větou „Připrav mi prezentaci“. Dostanete třeba deset slidů, které už na první pohled vypadají použitelně. Jenomže bez jasného cíle se těžko posuzuje, jestli potřebujete upravit dva nadpisy, nebo předělat celý obsah. Tuhle část práce jste totiž přeskočili už v zadání.
Když s lidmi na školeních hledáme práci, kterou by mohli předat AI, ptám se, jak ji dělají dnes. Často slyším: „Já vlastně nevím, no tak nějak intuitivně“. Člověk, který nějakou činnost dělá roky, spoustu rozhodnutí udělá automaticky. Když je má najednou vysvětlit, zjistí, kolik práce se skrývá třeba za slovem „připrav“.
U prezentace si zkuste nejdřív dopsat větu: „Po prezentaci chci, aby posluchači… (něco si mysleli, cítili, udělali…)“. V tu chvíli už víte, že budou např. potřebovat srovnání dvou variant a že musí zbýt nějaký prostor i na jejich otázky.
Pak si ujasněte, kterou část práce chcete předat AI. AI může z dodaných podkladů připravit osnovu srovnání. Vy si před tvorbou slidů ověříte, že v ní jsou obě varianty a že stojí na údajích, které máte k dispozici. Když zjistíte, že u jedné varianty něco chybí, má smysl si chybějící údaj vyžádat už teď.
V rozhovoru v podcastu moje kolegyně a kamarádka Jitka připomněla jednoduchý zvyk z delegovacího rozhovoru. Když úkol předáte, necháte druhého vlastními slovy říct, na čem jste se domluvili a jak bude postupovat. Stejnou věc můžete zkusit s AI. U delší práce vám tahle mezizastávka ukáže, co si nástroj vyložil jinak, ještě předtím, než vám vrátí celý výsledek.
U složitějších zadání se ptám AI i na to, co v podkladech chybí a kde by se postup mohl zadrhnout. Tady je příklad věty, kterou si můžete upravit pro vlastní práci.
„Než začneš, shrň vlastními slovy, co má být hotové a k čemu výsledek použiju. Popiš, jak budeš postupovat, a zeptej se na informace, které ti k tomu chybí. Pokud některý údaj v podkladech nenajdeš, označ ho jako chybějící.“
Když se při čtení shrnutí přistihnete u věty „Takhle jsem to nemyslela“, máte příležitost zadání upřesnit. Občas přitom sama zjistím, že chci od výsledku něco jiného, než jsem si na začátku myslela. I to se vyplatí zjistit včas.
Jitka v epizodě vypráví, jak zkoušela automatizaci na fotky pro své koučovací karty. S jednou fotkou to šlo. S pěti taky. Když jich nahrála 450, postup selhal. Kdyby skončila u pěti, měla by o tom, kolik práce může automatizaci svěřit, úplně jinou představu.
Schválně si u svého asistenta nebo skillu vyzkoušejte i případ, u kterého by měl práci přerušit nebo přiznat, že mu něco chybí. U naší modelové prezentace mu třeba dejte podklady bez ceny jedné varianty. Předem si řekněte, jak má správně zareagovat. Tady by měl na chybějící cenu upozornit a označit ji k doplnění. Pak zkontrolujte, co skutečně udělal.
Jestli podle výstupu někdo další rozhoduje, domluvte si kontrolu před předáním. U prezentace stačí projít osnovu a ověřit čísla proti podkladům, dokud se dají snadno opravit. Pořád je to práce. Rozdíl poznáte podle toho, kolik oprav vás čeká, až výsledek otevřete. O tomhle návratu k práci jsme mluvily už u návratové zátěže.
Při příštím zadání si vyberte jednu rozdělanou práci. Napište, k čemu její výsledek potřebujete, a nechte si od AI říct, jak úkol pochopila. Pokud vás zajímá, jak všechno s Jitkou zkoušíme, co ještě můžeme asistentům svěřit, pusťte si 43. díl podcastu BrAInstormuj.