Soustředěním se na to, co funguje, dosáhneme více

Co se vám honí hlavou, když uvažujete, přemýšlíte? Spousta z nás se velkou většinu času zabývá tím, aby se něco nestalo, děláme si starosti, necháváme si ukládat do podvědomí negativní informace z médií a pak se těmito zprávami zabýváme. Naše mysl se tak orientuje na negativa, která k nám přicházení z vnějšku. Zabýváme se jimi často úplně zbytečně, protože stejně nic v danou chvíli nemůžeme změnit.

Všechno negativní, co se nám „honí“ hlavou, nám mimo jiné způsobuje napětí, stres, následně pak utrpí i chování a jednání vůči druhým, bohužel často vůči našim nejbližším. Následně, trvá-li tento stav dlouho, se začne ozývat i naše tělo tím, že přestane fungovat tak, jak jsme byli doposud zvyklí. Je to tím, že naše podvědomí přijímá vše, co do něj vkládáme. Dobrovolně vkládáme. Ano, dobrovolně, ač se to řadě lidem nemusí líbit. Často slýchávám od klientů „já za to nemůžu, taková situace prostě je“ nebo „to či ono způsobil ten druhý a já za to musím pykat“. Všechna prohlášení tohoto typu pouze značí, že se necháváme řídit a ovlivňovat druhými lidmi. Stáváme se oběťmi, které reagují na situace a lidi a svádějí své neúspěchy, špatnou náladu či utrpení na ně.

Jsme svobodní, ale také zodpovědní.

Každý z nás jsme za sebe zodpovědný, máme svobodnou vůli a také možnosti utvářet okolnosti k obrazu svému. Řada lidí namítá, že to tak není a když si s nimi chvilku pohovoříte, zjistíte, že jen nedokáží sami sebe řídit, anebo nechtějí, protože se jim takový stav zdá pohodlný. Je pravda, že myslet jinak, pozitivně, a řídit myšlenky je náročné a stojí velkou námahu. Odměnou pak je psychická vyrovnanost, zažívání pocitů štěstí a celkově kvalitnější život, který nám přináší vše, o čem sníme a co si doopravdy přejeme.

Je prokázáno, že na co se soustředíme, to se „zvětšuje“, roste, je toho více, resp. to do svého života přitahujeme. Když něco nefunguje, často se stává, že se člověk právě orientuje na to, aby daná věc opravdu nefungovala. Nestačí prohlášení typu: „hlavně, abych něco nezkazil“. Sice prohlášení negujeme, ale právě slovo zkazit, které je negativní, se nám ukládá do podvědomí, které pak vysílá příkaz: „Zkaž to!“ Podvědomí nepozná, že naše přání negujeme předponou „ne“. Je velmi důležité mít na mysli, o čem a hlavně JAK přemýšlíme, jaká slova, jaké výrazy při prohlášení používáme. Slova jsou velmi důležitá, protože určují další dění. Místo „Hlavně, abych něco nezkazil“, raději použijeme „všechno se mi daří, povede se tak či onak“. Soustřeďme se na to, jak „věci“ MAJÍ být a ne jak NEmají.

Na mém nedávném tréninku prezentačních dovedností jeden účastník, říkejme mu třeba Roman, předvedl svou úvodní prezentaci. Roman během ní předvedl celou řadu prezentačních a komunikačních chyb. Když jsme rozebírali příčiny takového vystoupení, přiznal se, že se mu před prezentací honilo hlavou: „nesmím se kroutit“, „bojím se, že nebudu vědět, co říci“, „hlavně se nesmím zapomenout dívat publiku do očí“ a ještě celou řadu podobných prohlášení. Vystoupení dopadlo přesně tak, jak si „naprogramoval“. Kroutil se, měl obrovské „okno“, několik vteřin mlčel,  nevěděl, co říci a na publikum se prakticky ani nepodíval. Na druhý den tréninku si měli účastníci připravit jinou, delší prezentaci a začlenit do ní vše, co se první den naučili včetně minimálně jednoho „vylepšení“ na základě rozborů prezentací z prvního dne. Roman začal opět reagovat: „Hm, určitě se mi nepovede zařadit všechno, zase se na nikoho nepodívám a nebudu vědět, co s rukama…..“. Na základě těchto prohlášení jsme mu společně s ostatními účastníky vytvořili prohlášení, která si měl za domácí úkol opakovat:

„Na všechny se budu dívat.“

„Správné myšlenky mi přijdou na mysl přesně ve správnou dobu.“

„Budu stát klidně a s rukama před tělem.“

Před prezentací přede všemi svá prohlášení zopakoval třikrát. Jak si myslíte, že dopadla Romanova druhá prezentace? Přesně tak, jak si uložil do svého podvědomí. Byla o více než 100 % lepší a provedlo v ní vše, co si předsevzal. Sám v danou chvíli poznal, že síla a úspěch tkví v tom, jak přemýšlíme.

Až budete příště stát před obtížnou situací nebo budete po něčem konkrétním toužit, říkejte si v duchu nebo i nahlas pozitivní prohlášení v podobě, jak MAJÍ vypadat a věřte si a ono se stane. A kdyby se nestalo, znovu přehodnoťte svá prohlášení, možná, že jim něco pozitivního chybělo.

Inspirace na výše uvedené téma – Hay, Louise L.: Miluj svůj život. Vydavatelství Pragma, 2009.